Horní menu

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30
Kvíz
Velikonoční příběh
31
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
1
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
svoz směsného komunálního odpadu
2
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
3
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
4
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
5
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
6
Kvíz
Tip na výlet
Velikonoční příběh
7
Tip na výlet
Velikonoční příběh
8
Tip na výlet
9
Zpravodaj Němčice pod lupou
Tip na výlet
10
Zpravodaj Němčice pod lupou
Akce "Zasaďte si vlastní strom"
Tip na výlet
11
Zpravodaj Němčice pod lupou
12
Zpravodaj Němčice pod lupou
Knihovna znovu otevřena
13
Zpravodaj Němčice pod lupou
14
Zpravodaj Němčice pod lupou
15
Zpravodaj Němčice pod lupou
svoz směsného komunálního odpadu
16
Zpravodaj Němčice pod lupou
17
Zpravodaj Němčice pod lupou
18
Zpravodaj Němčice pod lupou
19
Zpravodaj Němčice pod lupou
20
Zpravodaj Němčice pod lupou
21
Zpravodaj Němčice pod lupou
22
Zpravodaj Němčice pod lupou
23
Zpravodaj Němčice pod lupou
24
Zpravodaj Němčice pod lupou
25
Zpravodaj Němčice pod lupou
26
Zpravodaj Němčice pod lupou
27
Zpravodaj Němčice pod lupou
28
Zpravodaj Němčice pod lupou
29
Zpravodaj Němčice pod lupou
svoz směsného komunálního odpadu a současně svoz pytlů s plasty
30
Zpravodaj Němčice pod lupou
1 2

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Město > Čestní občané města Němčice nad Hanou

Čestní občané města Němčice nad Hanou

Richard hrabě Belcredi

Richard hrabě Belcredi, potomek moravského šlechtického rodu původem z Lombardie, se narodil 12. února 1823 v Jimramově. Vystudoval práva v Praze a ve Vídni. Svou bohatou politickou kariéru zahájil jako okresní hejtman ve Znojmě. V roce 1860 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu, o rok později do rakouské Říšské rady. V roce 1862 byl jmenován předsedou zemské vlády Rakouského Slezska a v roce 1864 místodržícím v Čechách.

V červenci 1865 jej císař František Josef I. jmenoval ministerským předsedou. Konzervativní politik Belcredi z pozice ministerského předsedy usiloval o decentralizaci Rakouska, čímž na straně jedné vyvolal přehnaná očekávání ze strany českých politiků i veřejnosti, na straně druhé narazil na silný odpor německých stran. Díky rezistenci zejména německých liberálů a uherské politické scény se mu jeho cíle nepodařilo naplnit a po prohrané válce s Pruskem byl v únoru 1867 odvolán. V letech 1881-1895 byl prezidentem Správního soudního dvora ve Vídni. Zemřel v Gmundenu v dnešním Rakousku 2. prosince 1902.

Ministerský předseda Richard hrabě Belcredi byl jmenován prvním čestným občanem Němčic na zasedání obecního zastupitelstva 19. října 1865. Důvod udělení čestného občanství hraběti Belcredimu nebyl při jeho jmenování uveden, ale téměř s jistotou se jednalo o vyjádření všeobecných sympatií a podpory jeho politiky, od které si česká veřejnost po éře jeho předchůdce na postu ministerského předsedy Antona von Schmerlinga mnohé slibovala.

 

Wilhelm Eichler von Eichkron

Wilhelm Eichler se narodil 10. prosince 1818 v obci Kötzschenbroda (dnes část města Radebeul u Drážďan). Vystudoval vysokou školu technickou v Drážďanech.

Ve 30. letech 19. století se podílel na výstavbě železniční trati Lipsko-Drážďany. V roce 1839 se přesunul do Rakouska, kde se stal uznávaným odborníkem na výstavby železnic. V roce 1864 byl jmenován generálním inspektorem Severní dráhy císaře Ferdinanda; v této funkci působil do roku 1885. V roce 1865 jej císař František Josef I. povýšil do rytířského stavu a udělil mu šlechtický predikát „von Eichkron“. Zemřel 23. prosince 1892 ve Vídni.

Čestné občanství bylo Wilhelmu Eichlerovi uděleno 12. září 1881 na návrh starosty obce Jana Zedníčka. Důvodem udělení čestného občanství, přestože nebyl při jmenování vysloveně zmíněn, byl vděk obce za jeho vstřícný postoj ve složitých jednáních ohledně vybudování železniční stanice v Němčicích nad Hanou.

 

Jan Sedláček

Jan Sedláček se narodil 2. listopadu 1839 v rodině bednářského mistra Antonína Sedláčka. Absolvoval školní docházku v Telnici u Brna, reálku v Brně a dvouletý kurz c.k. diecézní vzorné hlavní školy v Olomouci. V roce 1859 nastoupil jako podučitel v Rousínově, o rok později se stal pomocným učitelem v Němčicích. V letech 1870-1873 působil na škole v Hukvaldech, odkud se vrátil zpět do Němčic jako učitel, od roku 1881 jako nadučitel na místní škole.

V letech 1879-1905 zastával funkci obecního tajemníka, více než 20 let (1883-1905) byl jednatelem Rolnicko-občanské záložny, byl dlouholetým členem čtenářsko-pěveckého spolku Zubr. V roce 1905 odešel do výslužby, vzdal se veškerých funkcí a odstěhoval se do Vizovic. Občané Němčic se s ním rozloučili velkou zahradní slavností uspořádanou na jeho počest 16. července 1905 v zahradě mlynáře Julia Čápa, odkud jej v podvečer doprovodil velkolepý průvod s pochodněmi a lampiony zpět do školy. 18. července se shromáždili žáci školy, obecní výbor, místní školní rada i řada občanů a doprovodili dlouholetého nadučitele na nádraží, kde se s ním před odjezdem rozloučili. Jan Sedláček zemřel ve Vizovicích 26. října 1915. 

Obecní zastupitelstvo udělilo čestné občanství Janu Sedláčkovi 27. ledna 1889 na návrh starosty Jana Zedníčka u příležitosti životního jubilea 50 let „z vděčnosti za jeho veškerou činnost“.

 

Josef Kubánek

Dlouholetý němčický farář Josef Kubánek se narodil v Tovačově. Po absolvování kněžského semináře v Olomouci se staly místem jeho prvního působení Měrovice. V roce 1884 byl jmenován farářem v Němčicích. Z jeho dlouhodobé činnosti lze uvést významný podíl na obnovení čtenářsko-pěveckého spolku Zubr, založení nejstarší farní kroniky či zakoupení bývalé školní budovy pro účely zřízení dětské opatrovny. V roce 1898 byl Josef Kubánek jmenován farářem v Kojetíně.

14. dubna 1894 byl farář Josef Kubánek za své zásluhy pro obec u příležitosti 25 jubilea jeho kněžství jmenován čestným občanem Němčic.

 

Jan Zedníček

Dlouholetý němčický starosta Jan Zedníček se narodil 18. října 1839 v č. 53 v rodině chalupníka Františka Zedníčka a jeho ženy Františky, rozené Pospíšilové.

1. září 1879 byl ve věku 39 let zvolen starostou Němčic nad Hanou a setrval jím až do roku 1906, tj. 27 let. Po tuto dobu byl předsedou Sboru dobrovolných hasičů a dlouholetým členem čtenářsko-pěveckého spolku Zubr. Za doby jeho starostování byla postavena nová škola, vydlážděno městečko, postavena mlékárna, zřízena Rolnicko-Občanská záložna, uspořádána Národopisná výstava, bylo provedeno rozsáhlé odvodnění pozemků atd.  Na návrh radního Bedřicha Čápa byl 3. prosince 1898 starosta Jan Zedníček jednomyslně jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou. Ve stejném roce byl vyznamenán záslužným křížem od císaře Františka Josefa I.

Jan Zedníček zemřel 19. března 1913 ve věku 73 let.

 

Theodor Kohn

Olomoucký arcibiskup Theodor Kohn se narodil 22. března 1845 v Březnici u Zlína ve velmi chudé rodině. Jak naznačuje jeho příjmení, byl jeho rod původem židovský, ale Theodorův děda již mládí konvertoval ke katolicismu.

Po absolvování školy ve svém rodišti jej jeho otec zavedl do hlavní německé školy v Uherském Hradišti, kde byl přijat do třetí třídy, přestože neuměl německy. Jazykové obtíže však brzy překonal a školu dokončil v roce 1859 jako premiant třídy.  V roce 1867 složil maturitu na vyšším piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Poté se rozhodoval mezi studiem práv ve Vídni a studiem na bohoslovecké fakultě. Nakonec se rozhodl vyslyšet přání své matky, která si přála mít v rodině kněze. V září 1867 byl na přímý zásah olomouckého arcibiskupa kníže Fürstenberga přijat do kněžského semináře v Olomouci, kde byl v roce 1871 vysvěcen na kněze. Poté postupoval relativně rychle v rámci církevní hierarchie: během deseti let dosáhl všech stupňů kariéry běžného kněze a svůj vzestup završil v roce 1883, kde jej olomoucký arcibiskup kníže Fürstenberg jmenoval kancléřem konzistoře, tj. do čela správy diecéze, k čemuž měl Theodor Kohn dle mínění arcibiskupa ty nejlepší předpoklady. V roce 1892 zemřel na Hukvaldech po dlouhé nemoci arcibiskup Fürstenberg a bylo nutno zvolit jeho nástupce. Ke značnému překvapení byl zvolen Theodor Kohn, který byl jednak druhý nejmladší ze šestnácti kanovníků, jednak neměl patřičný původ, neboť od roku 1565, tj. více než 300 let, byl olomouckým arcibiskupem vždy šlechtic.

Theodor Kohn se ujal vedení olomouckého arcibiskupství, které patřilo k nejrozsáhlejším v celé rakousko-uherské monarchii, s elánem a důsledností sobě vlastní. Ke kontrole jednotlivých děkanátů a farností využíval biskupských vizitací, které však v jeho podání nebyly pouhou zdvořilostní návštěvou, jak tomu často dosud bývalo, ale hloubkovou revizí děkanátů a farností. V hospodaření arcibiskupských velkostatků, které měly rozlohu více než 47 tisíc hektarů, provedl řadu reforem. Jeho přístup mu však získával řadu nepřátel a začaly se množit útoky na jeho osobu. Olomoucký deník Pozor otiskl v deseti pokračováních kritiku arcibiskupa z pera kněze, který se podepsal jako Rectus. Arcibiskup se snažil pisatele usilovně vypátrat a omylem nechal uvěznit nesprávného člověka, kněze Františka Ocáska. Arcibiskup se navíc pokusil přimět jiného kněze, kterému anonymní pisatel při zpovědi prozradil svou identitu, k porušení zpovědního tajemství. Celá záležitost pronikla na veřejnost a vedle dalších událostí vedla k tomu, že byl v březnu 1904 Theodor Kohn přinucen rezignovat na post olomouckého arcibiskupa. Přesídlil na zámek v Ehrenhausenu v jižním Štýrsku, kde také 3. prosince 1915 zemřel. 

Obecní zastupitelstvo Němčic nad Hanou jmenovalo arcibiskupa Theodora Kohna čestným občanem dne 28. prosince 1898, v době kdy se objevily útoky proti jeho osobě, jako výraz důvěry a souhlasu s jeho jednáním.

 

Bedřich Čáp

Bedřich Čáp se narodil 17. července 1841 v č. 99 v rodině němčického mlynáře Karla Čápa a jeho manželky Marie, rozené Kyliánové. Mimo členství v různých spolcích byl 33 let byl obecním zastupitelem v Němčicích nad Hanou a 30 let členem místní školní rady, za což byl 24. ledna 1914 jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou. Mlynář Bedřich Čáp zemřel pouze čtyři dny poté, 28. ledna 1914.

 

Jan Rozkošný

Jan Rozkošný se narodil 19. října 1855 v Křenovicích jako nejmladší ze tří dětí rolníka Jana Rozkošného. Absolvoval hospodářskou školu v Přerově a po smrti svého otce převzal rodný statek v Křenovicích, které se staly prvním místem jeho veřejného působení. Roku 1879 se výrazně podílel na vzniku Rolnicko-občanské záložny a v roce 1882, ve věku 27 let, byl zvolen starostou rodné obce. V dalších letech inicioval rozšíření místní školy či výstavbu nové školní budovy a kostela v Křenovicích. Současně se jeho veřejné aktivity začaly rozšiřovat mimo rodnou obec. Působil např. jako dobrovolný kočovný kazatel nově založeného Hospodářského spolku přerovského, pravidelně přispíval do časopisu Hospodář moravský, apod. V roce 1886 byl úspěšný ve volbách do moravského zemského sněmu, o rok později zvítězil ve volbách do říšské rady. Oba mandáty v následujících volbách úspěšně obhajoval a zastával je až do zániku Rakousko-uherské monarchie, nejprve za Národní stranu, posléze jako člen strany agrární. V roce 1920 byl zvolen senátorem Národního shromáždění. Tento post úspěšně obhájil i v následných volbách a senátorem zůstal až do roku 1935, tedy do svých 79 let.

Hlavní nepolitickou, byť s politikou velmi úzce spjatou, náplní činnosti Jana Rozkošného bylo jeho působení v hospodářské oblasti. Roku 1894 se aktivně podílel na založení První moravské akciové továrny na soustředěná hnojiva a lučebniny v Přerově (dnešní Precheza a.s.). V roce 1897 se naplnily Rozkošného dlouholeté snahy a byla založena Zemědělská rada pro markrabství moravské v Brně. Předsedou jejího českého odboru byl Jan Rozkošný až do vzniku Československé republiky. Výraznou měrou se podílel na vzniku Ústředního svazu českých hospodářských společenstev v markrabství moravském, založeném roku 1899, kde následně působil jako ředitel či předseda necelých 30 let. V roce 1909 byl realizován další z Rozkošného dlouhodobých cílů, totiž vybudování Rolnického akciového cukrovaru v Němčicích nad Hanou. Výstavbu cukrovaru v Němčicích lze pokládat za vrchol a zároveň zakončení zakladatelské činnosti Jana Rozkošného. Jan Rozkošný byl ředitelem cukrovaru od jeho vybudování až do roku 1942, kdy na nátlak protektorátních úřadů ze své funkce odstoupil.

Jan Rozkošný byl jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou 1. listopadu 1915 u příležitosti jeho šedesátých narozenin za jeho „zásluhy o stav rolnický“.

Jan Rozkošný zemřel 27. března 1947 v Brně, jeho ostatky byly dle jeho přání převezeny do hrobky v rodných Křenovicích.

 

František Novotný

František Novotný se narodil v Němčicích nad Hanou na Komenského nám. v dome čp. 59. Vystudoval Českou vysokou školu technickou v Praze, obor stavební inženýrství. Na této vysoké škole působil jako profesor, později děkan a rektor. Svoji věděckou práci zasvětil především oboru geodézie. Na své rodné Němčice nikdy nezapomněl, rád se vracel domů a radou i činem pomáhal při rozvoji obce. V období 1. světové války v roce 1916 založil "Vánoční fon prof. Novotného pro chudé a hodné děti školní městečka Němčic nad Hanou". Jako odpověď na tento ušlechtilý čin byl jednohlasně jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou za „zásluhy pro obec“ na zasedání obecního zastupitelstva dne 15. března 1917.

 

Alois Jirásek

Spisovatel Alois Jirásek se narodil 23. srpna 1851 v Hronově u Náchoda jako čtvrté z osmi dětí pekaře Josefa Jiráska a jeho manželky Vincencie. Po absolvování německého benediktinského gymnázia v Broumově a českého gymnázia v Hradci Králové vystudoval na pražské univerzitě historii. V letech 1874 – 1888 vyučoval na gymnáziu v Litomyšli dějepis a zeměpis. V roce 1888 se přestěhoval do Prahy, kde také 30. března 1930 zemřel. Od poloviny 70. let 19. století se věnoval psaní historických románů, povídek a divadelních her. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Psohlavci, Temno, F. L. Věk či drama Lucerna. Svou tvorbou se zařadil mezi nejvýznamnější české spisovatele. Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Alois Jirásek byl jedním z prvních, kteří v květnu 1917 podepsali Manifest českých spisovatelů, prohlášení podporující samostatnost českého národa. Alois Jirásek byl, společně s Karlem Kramářem, jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou na slavnostní schůzi, resp. „manifestační slavnosti“, která se konala 2. června 1918 v Němčicích nad Hanou, a na které se vedení města přihlásilo k Národní přísaze českých spisovatelů, kterou Alois Jirásek přednesl 13. dubna téhož roku.

 

Karel Kramář

Karel Kramář se narodil 27. prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou v rodině zedníka. Po studiích na gymnáziu v Praze absolvoval právnickou fakultu na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1890 vstoupil do mladočeské strany, za kterou byl o rok později zvolen do Říšské rady. V roce 1894 byl zvolen do Českého zemského sněmu, kde setrval do roku 1913.

Po vypuknutí 1. světové války se zapojil do domácího odboje, za což byl v roce 1915 zatčen a odsouzen k smrti za velezradu a vyzvědačství. V lednu 1917 mu byl trest smrti změněn na 20 let vězení. V červenci 1917 byl na základě amnestie nového císaře Karla I. propuštěn. Ihned po propuštění se opět zapojil do politického života a v červenci 1918 stanul v čele Národního výboru, ústředního orgánu české politické scény. Karel Kramář se stal 18. listopadu 1918 prvním ministerským předsedou samostatného Československa. V této funkci působil do července 1919, kdy jím vedená Československá národní demokracie neuspěla ve volbách. Až do své smrti byl aktivně politicky činný, mj. jako poslanec Národního shromáždění. Zemřel 26. května 1937 v Praze.

Karel Kramář byl, stejně jako Alois Jirásek, jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou na slavnostní manifestaci na podporu samostatného českého národa dne 2. června 1918.

 

Tomáš Garrigue Masaryk

T. G. Masaryk, český filozof, pedagog, politik a státník se narodil 7. března 1850. Ze svého pobytu ve Francii se seznámil se svojí budoucí ženou. Měli spolu celkem 4 děti,

2 syny – Herberta a Jana a dvě dcery Alici a Annu. T. G. Masaryk v letech 1878 – 1882 pracoval jako docent na univerzitě ve Vídni, potom jeho řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Podílel se na založení časopisu Atheuseum (Athenaeum), kde později pracoval jako jeho redaktor. V tomto časopise významně vystoupil proti pravosti Rukopisů Královedvorského a Zelenohorského, které měly dokumentovat existenci vyspělé kultury Čechů před přijetím křesťanství. Do politiky vstoupil T. G. Masaryk v roce 1889, od roku 1890 jako poslanec za Mladočeskou stranu, potom do roku 1914 za Českou stranu pokrokovou.

Po vypuknutí 1. světové války žil v zahraničí – v Itálii, Švýcarsku, Francii a Anglii. Významně se podílel na vzniku Československých legií, což byl název jednotek zahraničního vojenského odboje. Tyto jednotky bojovaly ve Francii, Itálii a Rusku. Spolu s Milanem R. Štefánikem a Eduardem Benešem založil v únoru 1916 Národní radu československou a v květnu 1918 podepsal Pittsburskou dohodu, která stvrzovala zájem českých a slovenských krajanů v USA na vytvoření společného státu Čechů a Slováků. Po skončení 1. světové války v roce 1918 byl zvolen prezidentem a následně pak ještě v letech 1920, 1927 a 1934. Ve věku 85 let se pro nemoc vzdal prezidentského úřadu. Zemřel 14. září 1937.

Obecní zastupitelstvo jmenovalo T. G. Masaryka čestným občanem Němčic nad Hanou 7. března 1930 u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. 

 

Antonín Jaša

Dlouholetý němčický učitel, obecní tajemník a jeden ze zakladatelů němčického Sokola Antonín Jaša se narodil 17. března 1876 v Bochoři v rodině železničního strážného Josefa Jaši. Díky povaze povolání Josefa Jaši se rodina opakovaně stěhovala. Antonín Jaša navštěvoval obecnou školu v Rousínově (1881-1984) a v Němčicích nad Hanou (1884-1887). Po absolvování měšťanské školy v Přerově navštěvoval učitelský ústav v Kroměříži, který úspěšně absolvoval v roce 1895. Prvním místem jeho učitelského působení se stal Jednov u Konice (dnes část obce Suchdol). Na vlastní žádost byl v roce 1897 přeložen do Oplocan, kde vyučoval do roku 1905. Od 1. října 1905 nastoupil jako učitel na školu v Němčicích nad Hanou. Již v říjnu téhož roku se stal obecním tajemníkem. V roce 1911 byl jedním z hlavních iniciátorů založení Sokola v Němčicích nad Hanou a na ustavující valné hromadě 11. srpna 1911 byl zvolen jeho prvním místostarostou. Mimo práci v Sokole byl např. členem čtenářsko-pěveckého spolku Občanská beseda od roku 1912 až do své smrti. V roce 1929 byl jmenován ředitelem národní školy v Němčicích nad Hanou. 30. června 1936 odešel do výslužby a zároveň se po třiceti letech vzdal funkce obecního tajemníka. Zastupitelstvo Němčic nad Hanou na návrh obecní rady na svém zasedání 7. dubna 1937 jednohlasně udělilo Antonínu Jašovi čestné občanství za jeho třicetileté služby pro obec. Antonín Jaša zemřel 18. října 1937 v Němčicích nad Hanou.

 

Rajmund Ozynula

Rajmund Ozynula se narodil 31. srpna 1869 v Bojkovicích v rodině pekařského mistra Josefa Ozynuly. V roce 1900 nastoupil jako obvodní lékař v Němčicích nad Hanou a působil zde až do své smrti. Rajmund Ozynula byl po celý život aktivní v mnoha aspektech veřejného života. Jako vynikající houslista pořádal koncerty na podporu dobročinných aktivit, vydal knihu Význam tvůrce české hudby Bedřicha Smetany pro český národ, v letech 1927 – 1931 byl členem obecního zastupitelstva, v letech 1923 – 1939 byl členem spolku Občanská beseda. Proslul také jako vynikající rétor: při manifestační slavnosti v červnu 1918 na podporu samostatnosti českého národa a jeho práv byl hlavním řečníkem.

Rajmund Ozynula byl jmenován čestným občanem Němčic nad Hanou 21. prosince 1940 na zasedání obecního zastupitelstva za svou „40tiletou činnost obvodního lékaře v místě a jako dlouholetého člena obecních sborů“.

 

Klement Gottwald

Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896. Před 1. světovou válkou se ve Vídni vyučil truhlářskému řemeslu. Po skončení války se začal politicky angažovat, v roce 1929 se dostal do vedení komunistické strany a byl zvolen do Národního shromáždění. Po zákazu komunistické strany v roce 1939 emigroval do Sovětského svazu, kde stanul v čele protinacistického odboje. V roce 1943 se s vedoucím představitelem londýnské exilové vlády Edvardem Benešem dohodl na sjednocení zahraničního a domácího protinacistického odboje. V květnu 1945 se vrátil do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty. Po vítězství komunistické strany ve volbách 1946 byl prezidentem republiky pověřen sestavením vlády. Po vládní krizi z přelomu let 1947/48, kdy prezident přijal demisi nekomunistických ministrů, došlo k převzetí moci komunistickou stranou. Po abdikaci Edvarda Beneše v březnu 1949 byl zvolen prezidentem Československé republiky. Ze své pozice a svými činy byl přímo zodpovědný za události let 1949/1953, kdy bylo popraveno více než 230 osob, včetně Milady Horákové a generála Heliodora Píky, přibližně sto tisíc lidí uvězněno a mnohem větší počet poškozen na svých právech a majetku. Zemřel 14. března 1953.

Klement Gottwald byl jmenován čestným občanem Němčice nad Hanou na zasedání Místního národního výboru dne 22. listopadu 1948. V regionu nebylo udělení čestného občanství tehdejšímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi neobvyklým jevem a v letech 1948/1949 jej jmenovaly čestným občanem např. obce Kojetín, Hruška, Víceměřice, Dřevnovice, Tovačov a řada dalších.

 

Anna Matoušková

Anna Matoušková se narodila 27. června 1939 v Němčicích nad Hanou v ulici Čsl. armády čp. 431. Od malička se věnovala sportu, především gymnastice a krasobruslení. Od svých 11 let začala jezdit pod tělovýchovnou jednotou Sokol Němčice nad Hanou. Po celou dobu její sportovní kariéry ji trénoval otec, pan Jan Čech. Již jako šestnáctiletá získala v roce 1955 první titul mistryně České republiky v krasojízdě. Celkem získala paní Anna Matoušková 26 titulů mistryně České republiky, na mistrovstvích světa získala 7 zlatých, 9 stříbrných a 2 bronzové medaile. První zlatou medaili získala v roce 1967 na MS ve Francii, poslední v roce 1979. Reprezentaci v krasojízdě ukončila v roce 1983. Dále se věnovala trenérské činnosti nejen svých dvou dcer Romany a Jitky, ale i dalších mladých talentů. Paní Matoušková byla oceněna tituly:

1959  Mistr sportu

1969 Zasloužilý mistr sportu

1975, 1977 Nejlepší sportovec roku

1976 Veřejné uznání I. stupně za zásluhy o rozvoj tělovýchovy

2000 Čestné uznání - Cyklissta století a tisíciletí

Mnohonásobná mistryně světa v krasojízdě Anna Matoušková byla jako první žena jmenována čestnou občankou Němčic nad Hanou v roce 2001.

 

Miloš Kolejka

Pan Miloš Kolejka se narodil 18. října 1926 v Němčicích nad Hanou v Jablonského ulici. Lásku k tělovýchově získal již jako žák základní školy v tělovýchovné jednotě Sokol Němčice nad Hanou. Nejvíce si oblíbil cvičení na nářadí. Stal se trenérem místního gymnastického oddílu a vzorem pro všechny sportovce. Během vojenské prezenční služby se stal členem vojenského družstva gymnastů Armádního tělovýchovného klubu (ATK) v Praze. V roce 1952 byl zařazen do reprezentačního družstva Československé republiky na olympijské hry v Helsinkách, kde se naše družstvo umístilo na 7. místě. Účast na olympijských hrách byla pro Kolejku největším sportovním úspěchem. Během desetileté činnosti v ATK v Praze byl Miloš Kolejka mnohokrát zařazen do družstva pro mezinárodní reprezentaci (Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Rakousko, Finsko, NDR, Polsko, Švýcarsko, Francie, Čína, Jugoslávice). Jeho posledním závodem byl mezistátní závod Čína - ČSR v roce 1957 v Pekingu. Po ukončení aktivní sportovní činnosti se pan Miloš Kolejka věnoval se stejnou odpovědností trenérské činnosti ve sportovní gymnastice. Stal se členem ústřední trenérské rady a v roce 1957 mu byl udělen titul "Mistr sportu". Reprezentant v atletice a účastník olympijských her Miloš Kolejka byl jmenován čestným občanem Němčice nad Hanou společně s Annou Matouškovou v roce 2001.

 

Luděk Mikloško

Pan Luděk Mikloško se narodil 9. prosince 1961 v Prostějově. Jako fotbalový brankář dosáhl mimořádných úspěchů. S fotbalem začínal v Němčicích nad Hanou. Jeho fotbalová kariéra vedla přes prostějovský fobalový klub do Baníku Ostrava, za který odchytal 211 utkání v nejvyšší československé fotbalové soutěži. V roce 1990 přestoupil do slavného anglického klubu West Ham United, kde se jako první československý hráč dokázal prosadit v anglické soutěži, která je obecně považována za "kolébku kopané". V nejvyšší anglické lize odchytal celkem 372 mistrvoských utkání, vedle West Hamu také za Queens Park Rangers. Za československou a posléze samostatnou reprezentaci České republiky odchytal 42 utkání. Pan Luděk Mikloško je odchovancem němčického fotbalu, kde byl členem fotbalového oddílu v letech 1969 - 1975, což je jeho třetí nejdelší klubové působení. Trvalé bydliště měl v Němčicích až do svého návratu ze základní vojenské služby, t. j. do svých dvaceti let, kdy se odstěhoval do Ostravy, kde mohl naplno rozvinout svůj talent na nejvyšší úrovni. Zastupitelstvo města Němčice nad Hanou jmenovalo fotbalového reprezentanta Luďka Mikloška čestným občanem na svém zasedání dne 27. května 2014.


Zpracoval: Mgr. Josef Matoušek